sakome: "ufff.... to je opravdu smutné. chtěla jsi se setkat s kamarádem, ale není doma...." opravdu se nesnažíme změnit jeho pocity nebo nějak rozjasnit a pobavit. tím méně se snažit naznačit, že to není nic takového. naše dítě má vážné, skutečné pocity a my je jen pojmenováváme a snažíme se je prožít spolu tak dlouho, jak je potřeba...
zeptám se, co vyvolalo jeho smutek.
zeptám se, proč?
dávám ti možnost se vyplakat, beru tě do náruče, hladím, líbám, snažím se odrážet, naslouchat, říkám příjemné věci.
-
klausím se, co se stalo, s kým se nedomluvili v mateřské škole.
apkabinu, omlouvám se, pokud je to kvůli tomu, že jsem ho okřikl, snažím se ho rozveselit a pak si promluvit o tom, proč je smutný, pokud nevím.